Proč jsem se rozhodla začít psát blog

Proč jsem se rozhodla začít psát blog?

V mojí hlavě se denně odehrává tolik myšlenek, nápadů, otázek a úvah, že psaní blogu vnímám trochu jako terapii. Jako takovou  debordelizaci hlavy.

Existují v mém životě opravdu těžká témata, o kterých ještě nevím, jestli se někdy odvážím psát. A pak jsou tu témata, která mě naopak nesmírně baví, fascinují a provází mě už mnoho let. Jedním z prvních byla  klinická psychologie. Jako samouk jsem ji řadu let studovala s velkým zaujetím. Ne proto, že bych si kdysi řekla, že se chci stát psychologem, ale proto, že jsem se potřebovala vyznat sama v sobě Měla jsem velmi těžké dětství a psychologie mi postupně pomáhala léčit staré rány a pochopit, proč jsem taková, jaká jsem. Časem jsem začala mnohem lépe chápat i ostatní lidi , jejich chování, obranné mechanismy, traumata, bolesti a to, co všechno si člověk může nést z vlastního života.

Čím víc jsem toho studovala, tím víc jsem začínala skládat střípky vlastního příběhu. Proč se některé věci děly. Co se vlastně stalo. Co mě ovlivnilo a jak hluboko se některé zkušenosti propsaly do mého dalšího života. A právě proto se tu psychologie bude určitě objevovat.

---

Pak přišla moje první éra  NON TOXIC světa. Začalo to zdravotními potížemi mé dcery a také mými vlastními problémy. Z původní snahy najít odpovědi se postupně stala velká záliba v celostním přístupu ke zdraví, naturopatii, výživě a v tom, jak spolu jednotlivé části našeho těla vlastně souvisí. K psychice jsem tak postupně přidala i tělo. Začala jsem se zajímat o zdraví jako o jeden celek a hledat souvislosti, které mi dříve unikaly. I v oblasti výživy jsem se vzdělávala sama. Dokonce jsem si jen tak pro vlastní informovanost splnila testy MŠMT v oblasti nutričního poradenství  vesměs na jedničku.

Nejsem lékař ani terapeut a rozhodně nechci předstírat, že jím jsem. Jsem jenom obyčejný člověk jako vy, kterého baví hledat informace, dávat si věci do souvislostí a přemýšlet nad nimi. A přesně z tohoto pohledu budu o těchto tématech také psát.

---

 Psi jsou moje celoživotní téma. Psi mě provází životem už více než dvacet let, takže je naprosto jasné, že na blogu budou mít velké místo. Nejdříve jsem studovala všechno možné o psech. Jejich chování, výchovu, výživu, zdraví, potřeby a všechno, co k nim patří. Postupně mě ale začaly zajímat složitější souvislosti. Začala jsem na psy vědomě používat i to, co jsem se naučila z psychologie, výživy a celkového zdraví organismu. A právě  celostní zdraví psů je dnes jedním z témat, která mě fascinují nejvíce.

Jak moc jejich zdraví ovlivňuje člověk? Co jim předáváme svou péčí, způsobem krmení, výcvikem, stresem nebo prostředím, ve kterém žijí? Jak velkou roli hraje jejich psychika? A proč se u některých zdravotních problémů neustále snažíme řešit pouze samotný symptom, místo abychom hledali širší souvislosti? Čím víc se o tom dozvídám, tím víc mě fascinuje, kolik toho máme jako živí tvorové společného.

K některým konkrétním tématům a k tomu, k jakým závěrům jsem během let došla, se samozřejmě vrátím v samostatných článcích.

---

A pak je tu můj vlastní život.

Na blogu se určitě objeví i něco málo z něj. O svém mateřství budu psát jen okrajově a s ohledem na soukromí svých dětí. Přesto je to ta jedna z nejdůležitějších částí mého života. Moje velmi úspěšná mise mateřství mě naučila tolik, že by vydala na několik samostatných článků. Ale především mi dala něco, co je pro mě úplně nejdůležitější: poznala jsem, že stojí za to žít.

---

A protože lidé jsou součástí úplně všeho, co děláme, bude tu samozřejmě i téma mezilidských vztahů. Zklamání z lidí. Přátelství. Vztahy. Lidé kolem psů. Psí kluby. A také svět čistokrevného chovu a jeho pozadí. Práce se psy je pro mě nádherná. Pes je úžasně čisté stvoření. Kdyby k tomu ovšem nemusela patřit komunikace s lidmi.  Lidská povaha mě fascinuje možná stejně jako psí. A za svůj život jsem poznala spoustu krásných lidí, ale také spoustu těch, kteří umí druhým život zbytečně komplikovat. Možná se tu proto občas rozepíšu i o tom, proč si lidé mezi sebou dokážou vytvořit takové peklo, přestože by vůbec nemuseli.

---

Další část mého života patří minimalismu.

Ale ne tomu instagramovému minimalismu, kde není na poličce ani jedna kytka a všechno je bílé.  Já mám ráda praktičnost, čistotu, funkčnost a řád. Minimalismus pro mě není o tom vlastnit co nejméně věcí. Je především o tom zjednodušovat si život. A na to přirozeně navazuje moje obliba wellness a všeho, co mě uklidňuje, zpomaluje a harmonizuje. Jsem Ryba, takže do světa snů a fantazie utíkám opravdu ráda. Možná byste do mě ale podle toho, jak působím navenek, nikdy neřekli, že právě tam trávím tolik času. Bývala jsem hlučný a náročný člověk. Navenek tvrdá holka, která měla prořízlou pusu a ničeho se nebála.

Ach, ty masky a domněnky lidí. Ve skutečnosti to nikdy nebyla úplně pravda. Život mě postupně osekal tak, že být tvrdá a silná byla svého času jednoduše obrana. Způsob, jak přežít. Málokdo kdy četl mezi mými řádky, a tak mi tahle pověst u většiny lidí zůstala dodnes. Přitom právě to, co vám budu vyprávět, vám možná ukáže můj skutečný vnitřní svět. Protože pod tou tvrdou slupkou je ve skutečnosti dobře maskovaný introvert, který miluje hloubku všeho.

Hloubku lidí. Hloubku vztahů. Hloubku myšlenek. Hloubku života. Takže možná právě proto jsem se rozhodla začít psát. To není proto, že mám všechny odpovědi. Ale protože mě celý život baví hledat otázky.

Vítejte u mě. 

A pokud se alespoň v některé části tohohle mého světa poznáváte, budu moc ráda, když se sem budete vracet.

S láskou V.